Pro vita mundi

Mgr. Dagmar Tisovská (2. díl)

Publicistika

Premiéra: 18.6.2013

Výroba: 2007

2. část dvoudílného pořadu z cyklu Pro vita mundi. Hostem Mgr. Dagmar Tisovská, pozůstalá matka, z Hospicové hnutí v Táboře   Zpráva z tisku: Pátek 17.6. 2005 Pro Katku Tisovskou skončila cesta z dovolené v Chorvatsku na dálnici u Znojma. Nepřežila riskantní jízdu řidiče autobusu. Čtěte zpověď její matky. Katka studovala tři semestry vysoké školy v Anglii a vrátila se dokončit filozofickou fakultu, říká její matka Dagmar Tisovská. Matka zaplatila sobě a dceři dovolenou u moře v Chorvatsku, aby před náročnými zkouškami Katka načerpala energii. „Dovolenou jsme trávily plnými doušky, jako kdybychom tušily, že je naše poslední. Řidiči byli dost neochotní, ale snažily jsme se to nevnímat. Sedly jsme si na horní místa dvoupatrového neoplanu. Později nás delegát usadil dozadu, nevím proč. Poslechly jsme. Brzy jsme usnuly. K ránu mě Katka budila, že má strach, protože řidič jede riskantně.“ Když autobus překročil hranice a mířil ke Znojmu, měla Dagmar i její dcera pocit, že už jsou doma, že se nic zlého už stát nemůže.„Povídaly jsme si o všem možném. Katka se mě ptala, jestli brzy umře, a přiznala se mi, že se jí zabil kamarád v autě. Líčila mi, jak se mu to tenkrát stalo. Do toho hrálo rádio Spáleného píseň Až mě andělé zavolají k sobě. Byla jsem ze všeho dojatá. Stoupla jsem si, že si narovnám záda, a vtom se to stalo.“ Nehoda „Cítila jsem, jak sebou autobus škubnul. Potom se na mě začalo sypat sklo. Viděla jsem, že jsme se převrátili a že stojíme. Další události si pamatuji jen matně. Vnímala jsem, že žiju, a vůbec jsem si neuvědomovala ostatní lidi. Když se rozhostilo ticho a všichni začali vylézat okny ven, začala jsem Katku hledat. Volala jsem její jméno, marně. Až pak jsem ji našla. Viděla jsem, že na ní leží televize. Nebyla to však jenom televize, ale celý bok autobusu, kde byl bar. Ten ležel na Katčině nehybném těle. Snažila jsem se ji vyprostit, ale nešlo to. Pak jsem jí vytáhla z kabelky bezmyšlenkovitě mobil a volala rodině, že jsme bourali a že Katka je mrtvá. Nebyla to pravda, Katka ještě žila! Začala jsem křičet a potom jsem upadla. Vím, že když Katku nakládali do sanitky, křičela jsem: Já jsem její matka! Vezměte mě s sebou! Nechali mě tam. Potom jsem upadla do bezvědomí.“ Smrt „Když jsem se probírala, hned jsem se sháněla po Katce. Kdosi mi řekl, že Katku právě operují. Ležela jsem na chodbě a cítila, jak Katka o kousek dál bojuje o svůj život. Cítila jsem, jak svůj boj vzdává a život z ní pomalu vyprchává. Věděla jsem to a přesto jsem zůstávala v jakémsi podivném klidu a smíření. Hlavně jsem byla pod silnými sedativy. Potom ke mně přišel jeden lékař. Je to zlé, řekl mi doktor. Je to moc zlé, řekl potom. Nepřežila. Vaše Katka byla jediná, která nepřežila. Zhroutil se mi svět, chtěla jsem spáchat sebevraždu. Jen díky příbuzným se dodnes dostávám z otřesného zážitku a smrti milované dcery. Dodnes mě pronásledují výčitky, že jsem si nesedla k oknu já, že jsem Katku nepohladila, že prostě zůstala v nejtěžší chvíli úplně sama.“ Řidič, který smrt Katky zavinil, dostal pokutu. Pokutu za lidský život!

Publicistika

Premiéra: 18.6.2013

Výroba: 2007