BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Aksana Arakcheyeva - běloruská výtvarnice
25. díl
Aksana Arakcheyeva - běloruská výtvarnice
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

V
dokumentárním cyklu Bet-Lechem – Betlém – dům chleba – archetyp
vnitřního domova - autorů Jany Studničkové a Otakára Schmidta byla
tentokrát představena

Běloruská výtvarnice Arakcheyeva Oksana Borisovna z dynastie umělců.

Šlechtický
rod Arakcheyev byl velice známý v Rusku. Prakticky řídili stát v letech
1800 za vlády Alexandra I. Aksana hovořila o své katolické víře v
pravoslavné rodině, o tvorbě jako o smyslu svého života, o pohádkovém
světě dětství, ve kterém stále žije. Kreslí ilustrace pro děti a vypráví
o svém milovaném městě v sérii Minská okna. Narodila se v roce 1963 v
hlavním městě Běloruska v Minsku. Je z výtvarné rodiny, dcerou
nejznámějšího běloruského grafika. Absolvovala Minskou uměleckou školu
(1982) a Běloruskou vysokou školu divadelně-uměleckou (1988). Zabývá se
uměleckou a dekorativní grafikou, malbou i animací pro film. Od roku
2009 maluje portréty osob, které přispěly k duchovnímu životu Běloruska.
Je členem Společnosti česko-běloruského přátelství, kurátorem výstav
běloruských umělců v salonu českého velvyslanectví v Běloruské
republice. Je iniciátorem a vedoucím ženské charitativní skupiny
Sluneční kruh. Oksana Arakcheyeva vyučuje kresbě, malbě a kompozici v
Umělecké škole. Její díla se nacházejí v Běloruské státní galerii a v
mnoha dalších výtvarných institucích v Bělorusku a v zahraničí v Evropě i
v Americe.

 

 

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?