BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Jana Sieberová - domácí hospicová péče
23. díl
Jana Sieberová - domácí hospicová péče
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

V cyklu portrétů Bet Lechem (Betlém-z
hebrejštiny-dům chleba) – o hledání vnějšího i vnitřního domova (autorů a
režisérů Jany Studničkové a Otakára Schmidta) navštívíme Hořice v Podkrkonoší
– kraj známý sochařskou školou, ale také duchovní nemocí zvanou okultismus,
se kterým se potýká Jana Sieberová na poli domácí hospicové péče, která doslova
v domovech umírajících, vytváří domov fyzické i duševní útěchy a
připravuje na domov duchovní a věčný.

 

V březnu roku 2009 bylo založeno
Hospicové občanské sdružení Duha v Hořicích, které si dalo za cíl rozvoj domácí
hospicové péče v Královéhradeckém kraji, základní kámen posvětil tehdejší
Královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka. Paliativní péči poskytují pacientům
v terminálním stádiu nádorového onemocnění, u kterých byla ukončena aktivní
onkologická léčba. Důraz je kladen na domácí hospicovou péči tak, aby těžce
nemocní mohli trávit své poslední chvíle mezi svými blízkými, jak bylo kdysi zcela
běžné.

Hospicové občanské sdružení Duha zřídilo nestátní zdravotnické zařízení v oboru
všeobecná sestra domácí péče a odbornou sociální poradnu pro nemocné, jejich
rodiny, pozůstalé a další, kteří pečují o těžce nemocné. Součástí poradny je
vybavená půjčovna zdravotních pomůcek. V týmu jsou zdravotní sestry,
ošetřovatelky, duchovní, sociální pracovníci a dobrovolníci. Jsou schopni
poskytnout komplexní paliativní péči v domácím prostředí.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?