BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Jiří Karas - velvyslanec v Bělorusku
24. díl
Jiří Karas - velvyslanec v Bělorusku
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

V dokumentárním cyklu Bet-Lechem – dům chleba (archetyp vnitřního domova - pro televizi NOE) autorů Jany Studničkové a Otakára Schmidta uvidíte Jiřího Karase – velvyslance v Bělorusku. V srpnu 2012 byli na pozvání velvyslanectví ČR v Bělorusku v Minsku autoři duchovních dokumentárních filmů – Otakáro Schmidt a Jana Studničková (nominanti na evropskou cenu Per Artem ad Deum). Na cestu byli vybaveni doporučujícím dopisem kardinála Dominika Duky. Velvyslanec Jiří Karas předtím nechal do regionu dovézt sošku Pražského Jezulátka, které ve více než 100 tisícovém davu bylo představeno Bělorusům. Za přítomnosti výše zmíněných filmařů byla pak natočena slavnost Cyrila a Metoděje v Minsku a místo budoucího umístění sošky Pražského Jezulátka v minské katedrále za přítomnosti arcibiskupa Tadeuše Kondruseviče (Metropolita Minsko-Mogilevský) - Metropolitní kurie Minsko-Mogilevské Eparchie. Dále bylo natočeno restaurování nedávno nalezených fresek se sv.Václavem v pravoslavném (dřive jezuitském) klášteře v Polocku. Tento nález je o to významnější, že jde o jediné vyobrazení - fresku sv.Václava na území pravoslavného Běloruska a Ukrajiny. Tyto události a mnohé další i s průvodcováním Jiřího Karase po Bělorusku, včetně návratu Panny Marie minské do erbu hlavního města Běloruska Minska uvidíte v novém díle cyklu Bet-Lechem.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?