BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Jiří Korda - o exorcismu
36. díl
Jiří Korda - o exorcismu
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Jiří Korda – o exorcismu.

Jiří Korda - kněz, původním
zaměstnáním lékař. Dnes se kromě farnosti věnuje také lidem s
obtížemi psychického nebo okultního původu. Kdy za mé potíže
může nemoc a kdy zlé síly? Co je špatného na homeopatii,
léčitelství, reiki, věštění, bílé magii, čištění čaker,
kartářství a jiných lákavých alternativách? K čemu je dobrý
exorcismus? A proč je, spíše než senzací ze středověku,
aktuální a specifickou službou církve na cestě obrácení,
osvobození a uzdravení?

V duchu cyklu Bet-Lechem je tento
díl o vyhánění temných sil z vnitřního domova a jeho
následném úklidu.

Ukázka
z knihy
– Démony
vyhánějte -
P. Elias Vella :

Je třeba
rozlišit tři typy léčitelů. Jsou uzdravovatelé, kteří
uzdravují ve jménu Ježíše Krista. Kdykoli například pořádám
bohoslužby za uzdravení, připomínám: "Budete-li uzdraveni,
chvalte za to Boha. Pokud se neuzdravíte, já s tím nemám nic
společného, protože já sám vás nemohu uzdravit. Já nerozumím
Božím plánům. Já nechápu, proč Bůh jednoho člověka uzdraví
a druhého ne. Ale já se budu modlit s vámi a chci také vás
pozvat, abyste se k němu modlili za uzdravení. Ale tím, kdo
uzdravuje, je jedině Ježíš Kristus." Potom jsou lidé, kteří
se snaží uzdravovat skrze své psychické síly a skrze tvou víru,
kterou do nich vkládáš. Čím více věříš ve schopnosti
léčitele, tím více jsi disponován pro uzdravení. Tito lidé
neuzdravují ve jménu Ježíše Krista, ale ve svém vlastním
jménu. Skutečně moc k uzdravení mohou mít, ale uzdravují
částečně, ne celého člověka. Možná ti uzdraví ruku, ale
nedají ti pokoj do srdce, často pravý opak. Pomohou tělu a uškodí
duši. Jsou velice nebezpeční.

Třetí typ
léčitelů je ještě nebezpečnější. Jsou to ti, kteří po-
užívají k uzdravování určité předměty. Zde už jde o jasný
okultismus. Dávají lidem například kaménky, amulety, semena
rostlin, zrnka kadidla, olej, něco, čemu říkají svěcená voda,
sůl atd. Tito léčitelé se snaží imitovat církev v tom, že
užívají církevní symboly a svátostiny. Když žehná olej kněz,
činí tak prostřednictvím modlitby, kterou mu určila církev.
Přitom posvěcený olej nemá moc sám v sobě, ale jde o modlitbu,
která za ním stojí. Pro věštce však má olej nebo jiný předmět
moc sám v sobě. Chodíme-li k léčitelům, kteří užívají
spirály, kyvadélka, kameny apod., můžeme si být jisti tím, že
jde o okultismus.

Křesťanské
informační středisko Zlín 1994, překlad (c) Kateřina Lachmanová

S církevním
schválením generálního vikáře brněnské diecéze
Mons.J.Mikuláška čj. 3017.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?