BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Radim Ucháč - prezident Hnutí pro život ČR
33. díl
Radim Ucháč - prezident Hnutí pro život ČR
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Radim Ucháč - prezident Hnutí Pro život ČR, který říká: „Toto hnutí usiluje o obnovení kultury života v České republice a jeho posláním je pomoci každému dítěti, ohroženému umělým potratem, ale i maminkám a lékařům, zraněným umělými potraty, aby jednou došli do svého pravého domova v nebi. Hnutí pro život mobilizuje veřejnost na ochranu ohroženého těhotenství, které je dočasným vnitřním domovem nenarozených“.

Zvláštní aktivitou pro ohrožené těhotné matky je - Nesoudíme pomáháme - jež je vlastně výzvou – adoptuj si svojí těhotnou maminku, kterou podpořilo mnoho známých osobností (M.Dejdar, D.Drtinová, D.Vávra, N.Urbánková, P.Černocká, M.Kašparů, M.Retková, Orko Vácha, A.Kerestešová a další, viz příloha).

Radim Ucháč je terciářem Řádu bratří kazatelů (dominikánů), pro které je pravda, veritas, ústředním posláním. Právě otázky kolem života a smrti, dobra a zla stojí proti nemoci zvané relativismus, vedou k hledání a tím i k evangelizaci. Neomezuje se však pouze na "kázání", ale s dalšími spolupracovníky zajišťuje i praktickou pomoc potřebným ženám. Podobně i Pochod pro život - a to v celosvětovém měřítku (milionové pochody ve Francii) - má mj. za cíl ukázat, že existují lidé, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku, aby se každé dítě u nás mohlo narodit. Radim Ucháč s manželkou Kateřinou také zajišťují vydávání největšího katolického časopisu u nás - Milujte se! a zpravodajského čtrnáctideníku Monitor.

Celosvětovým symbolem kultury života je Jezulátko a obraz Panny Marie Gaudalupské, která se zjevila jako těhotná, zvítězila nad krvavými obětmi Aztéků a díky ní se ke křesťanství obrátily miliony Mexičanů, navzdory všem historickým marxistickým a zednářským útokům“.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?