BET LECHEM - vnitřní domov

BET LECHEM - vnitřní domov: Remigie Anna Češíková - boromejka
28. díl
Remigie Anna Češíková - boromejka
Cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

 Papežská kolej Nepomucenum v Římě
je především kněžským seminářem pro české bohoslovce a
kněze, kteří dělají postgraduální studia na papežských
univerzitách. V poslední době k nim přibyli studující kněží
z celého světa. Od založení koleje v roce 1929 jsou zde přítomné
i řeholní sestry boromejky. V roce 1978 musely svůj téměř
padesátiletý pobyt z politických důvodů přerušit. Nemohly se
vrátit zpět do vlasti, zůstaly ve Vídni. V Nepomucenu je na 22
let vystřídaly polské sestry Matky Božího milosrdenství. Po
svatořečení jejich sestry Faustyny Kowalské v roce 2000, sestry
ukončily v Nepomucenu svou činnost . V tomto jubilejním roce se
Boromejky do české koleje vrátily. Přivezla je sem sestra Remigie
Češíková, tehdejší generální představená sester. Komunita
sester se stará o domácnost koleje, některé ze sester zde
studují. Vedle konkrétní každodenní činnosti chtějí mladým
studentům svědčit o svém životě zasvěceném milosrdenství a
modlitbě. Souběžně zde od roku 2006 probíhá římská část
kanonizačního řízení se služebnicí Boží Matkou Vojtěchou
Hasmandovou. O ní nám sdělila její postulátorka SM. Remigie Anna
Češíková SCB.

Bet Lechem

BET LECHEM
(z hebrejštiny dům chleba)

Betlém – archetyp vnitřního domova.

Cyklus portrétů o hledání domova v nás.

Televizní cyklus portrétů o hledání vnitřního domova.

Autoři cyklu - scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt

Kamera: Otakáro Maria Schmidt

Střih: Jana Studničková

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi nebo jsme v cizí zemi jako doma?

Proč jezdíme na dovolenou do cizokrajných zemí?

Duše může být tím domovem a pocit cizince pak jako stín na ní.

Návštěvou v cizích krajích se o sobě dozvíme něco důvěrně známého.

Dozvíme se o sobě něco na základě toho, jak žijí druzí.

Jak vnímají ti lidé svůj domov venku a uvnitř?

Odkud až kam je ten domov?

Fyzický domov je rodný dům, rodiče, kostel, fotografie z dětství…

Vnitřní obraz domova pak mohou být vzpomínky, vlastenectví, krajiny snů, víra…

Archetypem vnitřního domova je Betlém. Bet-lechem znamená v hebrejštině dům-chleba, tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení, či je jeho zřídlem.

Co se v domě (domově) děje, děje se v našem nitru. My sami jsme často tímto domovem. Jsme fyzická architektura našeho vědomí i nevědomí. Vše co se děje na fyzické úrovni, děje se i v duchovní úrovni.

Když přesadíme své kořeny do jiné půdy, je pro nás důležitější původní zahrádka - místo narození, genius loci (lat. překlad-strážný duch, duše, paměť-místa) a nebo genus (rod, původ, počátek), krev, národnostní příslušnost, kterou si neseme sebou.

Průběh svého života v prostoru a čase, od kolébky do hrobu, si člověk odedávna představoval jako zvláštní druh cesty. Jakou krajinou vede, v co se proměňuje, jaký je její cíl a na jaké překážky na cestě narazíme?

Dnešní evropský člověk žije ve světě, jehož duchovní kořeny jsou přes všechna protichůdná hnutí jak antické a židovské, tak křesťanské. Kromě toho je v nás více středověku, než si myslíme. Pod tím je však ještě hlubší vrstva náboženské zkušenosti, pocházející z nejstarších dob lidské kultury. Tato minulost, tyto náboženské archetypy se ve vizích či snech vynořují. Pomocí jejich prastarých podobenství je možné nejadekvátněji vyjádřit naši nynější situaci, že všeobecné lidské uctívání numinóza, božství, posvátna, nepostižitelných, avšak působivých prapůvodních sil, má stále své místo v naší psyché. Je toto náš nejhlubší domov a dá se objevit archelogickými vykopávkami a nebo cestováním?