Buon giorno s Františkem

Buon giorno s Františkem:
Průvodce pořadem, P. Daniel Vícha, v živém vysílání přibližuje jak dokumenty papeže Františka, tak jeho promluvy z uplynulých dní. Prostor je dán i dotazům diváků.

V pořadu P. Daniel Vícha, farář v Kravařích, vždy jednou za čtrnáct dní v úterý seznamuje diváky s aktivitami a promluvami muže v čele církve, který ode dne svého zvolení nepřestává překvapovat. V pořadu bude i prostor pro dotazy diváků. Jak vnímá průvodce pořadem P. Daniel osobnost papeže Františka? „Řekl bych, že František je v dnešním světě špetkou soli, bez níž celek nemá tu správnou chuť. Oslovuje všechny a motivuje lidi být lepšími. Je to skutečný prorok, který ukazuje, že život s Bohem může být i v dnešní době zcela přirozený."

Komentáře

Jako kněz se s vámi i s sledujícími TV Noe musím podělit o svou zkušenost.

Stalo se to nějak krátce po "revoluci". Sloužil jsem tenkrát malé komunitě sester. Jednou, když jsem přijel sloužit mši sv., mě sestra představená uvítala se změnou programu: "Pater, dnes, dříve než budeme slavit mši sv., musíme jet do nemocnice a prosíme vás o udělení svátosti smíření naší sestře, kterou ráno odvezla sanitka." Pochopitelně jsem z dogmatické theologie věděl, že sv. smíření nejen odpouští hříchy, připravuje na zápas s nemocí a na setkání s Bohem, ale poznámku, že "bude-li to chtít, Bůh člověka uzdraví i tělesně" jsem v životě moc nepočítal. Pochopitelně - "bude-li Bůh chtít". Bránil jsem se návštěvy nemocnice s tvrzením, že sestra bude na přístrojích (a představa, jak se budeme domáhat návštěvy sestry) byla odražena. Však sestra (tak stará) už stejně půjde přímou cestou do nebe i bez mého přičinění.

Skutečnoust byla obdivuhodně jiná. Nejenže nám nikdo nebránil, ale všichni (i ošteřující lékařka) byli k nám vstřícní. Sestru nám dokonce odvezli na ošetřovnu, abychom nebyli nikým rušeni. 

Když jsem sestru mazal olejem, probrala se z agonie, chytila mě za ruku a celá se silně rozklepala. Lékařka ji zklidnila injekcí a sestra znovu usnula. Lékařka přijela i s resistučními pomůckami, ale zarazila se. Zeptala se sestry představené, zda má pokračovat, protože byla přesvědčená, že pokud ji přivede "k životu" bude sesta jen zcela závislá na včem. Sestra představená rozhodla, že to necháme na Bohu. Začali jsme se modlit za umírající.

Po chvíli potichu přišla lékařka zkontrolovat stav. Lékařka neodolala a spontáně, nahlas prohlásila: "Ta ženská nám tu chrápe!" Sestru po několika dnech propustili.

Nevím, jak byla, vzhledem ke svému věku, samostatná, ale v kapli reagovala, odpovídala a příjímala Krista jako ostatní sestry.

Tak byl poučen "nevěřící" farář.

 

P. Prokop