Čtyřicet let Velkého pátku

Čtyřicet let Velkého pátku:
Řeckokatolická církev v Rumunsku.

Roku 1918 se Transylvánie připojila k Rumunsku a řeckokatalická církev se stala nejrozšířenější a nejuznávanějším náboženstvím v této oblasti. Před druhou světovou válkou měla pět diecézí, to je v přepočtu asi 1, 5 milionu věřících a bohoslužby se konaly na 2580 místech. Ke konci druhé světové války byl ve východní Evropě patrný nástup komunistické vlády. Diktátorská vláda Georgije Deje a později i Nicolaje Ceausesca byla mimo jiné charakteristická přísnými naboženskými předpisy. Hlavní úder této politiky nesměřoval k pravoslavné církvi. Nevyhnula se sice pronásledování, ale snažila se dosáhnout určitého kompromisu. Vztahy s Vatikánem byly přerušeny. Tolerována byla římskokatolická církev složená převážně z maďarské menšiny. Největším nepřítelem byla církev řeckokatolická.