Pro vita mundi

Pro vita mundi: František Xaver Thuri
František Xaver Thuri
Hostem pořadu Pro vita mundi je František Xaver Thuri, významný český hráč na hoboj, dirigent, pedagog a skladatel je profesorem na Konzervatoři v Praze.

František Xaver Thuri (1939) je jedním z čelných představitelů pražského hudebního života. Profesor Thuri patří mezi neobyčejně aktivní hudebníky. Absolvoval pražskou konzervatoř a Janáčkovu Akademii múzických umění jako hobojista. Byl členem Pražského komorního orchestru, kde hrál na hoboj a cembalo. Od roku 1980 je profesorem hobojové hry na pražské konzervatoři a z jeho tříd již vyšla celá řada vynikajících hráčů, kteří působí v předních pražských orchestrech. Roku 1984 se stal sbormistrem českých madrigalistů. Je vyhledávaný také jako vynikající instrumentalista, varhaník, varhanní improvizátor a znalec hudby barokního období.        Těžištěm jeho činnosti se však stává stylově rozmanitá kompozice, jejímž centrem je tvorba, která se opírá o techniky a principy barokní a klasicistní hudby. Nejsou to kopie barokních a klasických děl, ale zcela osobitý styl, který odhaluje pomocí určitých stylových prostředků vnitřní duchovní a hudební bohatství autora. Thuriho hudba k nám promlouvá se zdravou radostí, které nikdy nechybí hluboký hudební rozměr. Pro svou originalitu a stylové zařazení je profesor Thuri nazýván "posledním českým žijícím barokním skladatelem". Z jeho "barokních" a "klasických" děl uveďme namátkově dvě mše, Requiem, Stabat Mater, duchovní kantáty, dva varhanní koncerty, hobojové koncerty a množství předeher k vokálním dílům, která uvádí se souborem Českých madrigalistů.        Profesor Thuri se však věnuje také hudbě, která by se vzhledem k jeho "barokně-klasické" tvorbě dala nazvat moderní. Je to hudba k filmům Zdrženlivý Vlám a Pražský hrad, v poslední době potom Pinacotheca Pragensis a Vodní hudba pro Český Krumlov. Varhanní koncert G dur vznikl v roce 1983 a jeho forma se blíží k Händelovým varhanním koncertům. Po majestátním úvodu nastupuje attaca veselá allegrová věta. Pomalá věta je komponována na způsob árie, s orchestrálními mezihrami se střídá sólový zpěvný hlas varhanního principálu. Závěr koncertu je gavotte, barokní tanec, s technicky náročnými variacemi melodie.        Prvním Thuriho dílem pro Svatou Horu je kantáta k 650. výročí milostné sošky Panny Marie Svatohorské, nazvaná "Musica Sacromontana jubilatica". Po orchestrální předehře nastupuje slavnostní sbor. v duetu, které následuje, je slyšet sólový hoboj a dva akty. Na závěr zní sborová část s tugátem, na kterou navazuje po orchestrálním intermezzu starobylá poutní píseň Horo krásná, spanilá. Celá skladba je ve stylu barokním, jen část před závěrečnou písní přechází do stylu soudobého. Autor tím zdůrazňuje význam Svaté Hory pro generace minulé, současné i budoucí.        Nejnovější kompozicí Františka Xavera Thuriho je dílo "Křížová cesta svatohorská", která poprvé zazněla při posvěcení křížové cesty v přírodě na Svaté Hoře dne 10. září 2000. Jedná se o 14 hudebních obrazů na text Václava Renče. Autor do tohoto díla obsadil kromě smíšeného sboru a smyčcového kvinteta i tři anglické rohy a fagot, které vytvářejí ponurou a smutnou atmosféru, nikoli však prostou naděje. Některá zastavení jsou komponována čistě barokní či klasickou technikou, jiná jsou v moderním stylu. FRANTIŠEK XAVER THURI – o sobě. 1. Duchovní hudbě jsem zasvětil podstatnou část svého života (v tomto roce již 61), a to jako varhaník, sbormistr a komponista. Tato činnost se odehrávala v dobách, kdy u moci bylo zřízení, které všemu, co zavánělo kadidlem, nejenže nepřálo, spíše to hodlalo definitivně zničiti a odepsati. Navzdory této zjevné nepřízni se však v chrámech zpívalo a hrálo a chrámové sbory byly i inspirací a počátkem vzniku mnoha rodinných společenství. Bohu díky za to! Po převratu doufal jsem, že budeme moci s plnou horlivostí nadále sloužiti – nyní již svobodné církvi … Bohužel na základě rozličných reforem v duchovním životě začalo docházet k omezování hudby při liturgii. Funkce chrámových sborů se počala omezovat a také jich spousta zanikla. Škoda! Praktickou ukázkou je sbor u sv. Víta, který v současné době zpívá při slavnostních mších eucharistické vložky. Pokud je schváleno provedení celé mešní kompozice, vypouští se zásadně nejcennější část: Credo. Myslím si, že je to nesmírná škoda a necitlivost vůči dílu skladatele, který své dílo tvořil k oslavě Boží. K těmto otázkám psal jsem obsáhlý dopis panu kardinálovi; teprve po několikeré urgenci obdržel jsem odpověď, která mne nejen nepotěšila, ale spíše zarmoutila … 2. Zde jsou reakce duchovních značně rozdílné: je Bohu díky značné množství kněží, kteří hudbě přejí a mají ji rádi. Oceňují její emotivní a duchovní účinek na duše a srdce lidí, kteří se shromáždili ke společné oslavě Pána všech věcí. V mladé generaci duchovních je mnoho těch, kteří hudbu ctí, uznávají i ji prakticky provozují. 3. Myslím si, že Hudba je jeden z největších Darů, které člověk skrze Ducha svatého dostal od svého Tvůrce! Hluboce věřící skladatelé do svých prací vkládali to nejlepší, čím chtěli chváliti Pána … Jejich kompozice naplňovaly a naplňují onu tajemnou nádheru mystických prostor chrámů a tyto spojené Síly měly za cíl jediné: pozdvihnouti srdce věřících nad bědy a těžkosti našeho vezdejšího života. Samozřejmě, že Hudba musí být provozována s úctou a pokorou, s kvalitou interpretační, aby plnila svoje pravé poslání. Proto mne neuspokojuje (ba přímo odrazuje a vyhání) naplňování sakrálních prostor nevkusnými trampskými písničkami. Chrám je přece Domem Božím a všechno v něm by mělo pozdvihovat srdce vzhůru! Žel Bohu i zde je dávána často přednost těmto aktivitám – právě na úkor hudby duchovní. 4. Představitelé církve užívají vzhledem k neobyčejnému významu Oběti – Mše svaté – vznešené a důstojné vnější znaky: liturgická roucha, monstrance, okuřování, infule a další atributy. Sakrální prostora je nádherně vyzdobená velkými umělci a je jakoby odleskem budoucí Nebeské Slávy – myslím si, že by opravdu hodnotná, krásná, zbožná, pokorná a duši povznášející hudba měla vstoupit do tohoto vznešeného společenství jako nedílná součást chvály a díků našemu Pánu a Stvořiteli!