Mše svatá s blahořečením Simona Cadrona a druhů, včetně P. Dominika Zavřela
Casamari, Itálie
P. Jan Zavřel se narodil v květnu roku 1725 v Chodově u Prahy (dnes už část Prahy) v pražské arcidiecézi. V roce 1745 odjel z Klatov do Litoměřic, kde byl v dominikánském klášteře sv. Michala přijat do noviciátu za Českou dominikánskou provincii a dostal jméno Chrysostom. Litoměřický klášter byl skutečně formačním, vzorným, observantním klášterem s poměrně dlouhou tradicí. Od roku 1654 nesl čestný titul Ferdinandův noviciát na památku římského císaře a českého krále Ferdinanda II. Habsburského, který na jeho vznik významně přispěl. V té době v něm žilo kolem třiceti bratří.
Po ročním noviciátu složil bratr Chrysostom 14. srpna 1746 slavné sliby, jak tenkrát bylo běžnou praxí ve většině řeholních řádů. Další zprávu o bratru Chrysostomovi máme až z roku 1752, kdy je již jako kněz uváděn coby student 5. ročníku teologie v Praze, v konventu sv. Jiljí a zároveň i jako katecheta. Nejspíše někdy v těchto letech i složil příslušné zkoušky a byl promován na lektora posvátném teologie, což je titul, který ho opravňoval k výuce na vyšších dominikánských školách. Je o něm zmíňka v provinčních katalozích z roku 1755, kde je uváděn jako kazatel “moravského jazyka” v Olomouci v klášteře sv. Michala. V roce 1760 byl vyslán do Plzně a o rok později je podle záznamů zpět v Litoměřicích, opět v noviciátním domě, jako lektor teologie. To je také poslední záznam, který o něm máme na území České dominikánské provincie a můžeme se domnívat, že právě v 60-tých letech 18. století začala jeho pouť za dalším řeholním povoláním. V následujících letech pobýval v Benátkách a vyučoval teologii v římském klášteře sv. Sabiny.
Se svolením představených přestoupil roku 1776 do cisterciáckého řádu trapistické reformy do Casamari, kde přijal jméno Dominik a o rok později složil slavné sliby. Brzy poté se stal převorem a později novicmistrem. Jak sám později uvedl, stále slyšel vnitřní hlas, aby se Bohu zasvětil na nějakém více uzavřeném místě. Nezdá se tedy, že by nebyl spokojen s řeholní kázní, pobýval téměř vždy ve zcela vzorných a reformovaných klášterech, všechny však byly spojeny s intenzivním apoštolátem, misijní a učitelskou činností.
Když 13. května 1799 vtrhla do opatství francouzská vojska vracející se z Neapole, a i přes dobré přijetí ze strany mnichů, začali vojáci klášter plenit. Otec Zavřel dvakrát posbíral rozházené hostie – nejprve v kostele a poté v kapli klášterní infirmerie, kde setrval v adoraci se dvěma spolubratry. Zde je překvapili opilí vojáci, a když se otec Zavřel potřetí snažil uchránit Nejsvětější svátost, byl ubit mečem. Jeho poslední slova byla: Ježíš, Maria. Kromě P. Zavřela byli zavražděni i ostatní řeholníci z kláštera v Casamari.
