Věk reforem

Ovoce Tridentu

Předchozí koncily, Kostnický a Lateránský, schválily reformy, které však v praxi nebyly náležitě uskutečněny. Mnohé z nich zůstaly jenom na papíře. Po Tridentu tomu tak nebylo. Papežové využili veškerou svoji autoritu k tomu, aby koncilní dekrety vstoupily v platnost v celém katolickém světě. Podporovali je při tom biskupové, kněží, řeholní řády a dokonce i panovníci. Bylo to naprosto nezbytné, neboť situace církve v Evropě byla kritická z důvodu tragického rozdělení, které podnítil Luther. Toto hnutí se někdy označuje v podstatě nepřiměřeným výrazem „protireformace“. Spíše by se však mělo mluvit o katolické reformě, jejíž cílem byla celková obnova Církve.

Největší podnět k uplatnění koncilních dekretů dal papež Pius V. Svým hlubokým asketismem navrátil papežskému dvoru jeho prvotní střídmost. Spojoval zbožnost a horlivost pro duše s energií k obnově.

Jedním z plodů koncilu byla nová verze Římského misálu, vydaná v roce 1570. Byla platná v celé církvi čtyři století, až do schválení nového textu papežem Pavlem VI. po Druhém vatikánském koncilu. Ale vrcholným dílem a velkolepým kompendiem koncilní nauky byl Římský katechismus. Říkalo se mu také Katechismus Pia V., neboť tento svatý papež jej schválil a zveřejnil v roce 1566.

V té době církev svatořečila několik kněží, kteří podporovali iniciativy papežů. Mezi nimi zvlášť vyniká svatý Karel Boromejský, který se přičinil o rozkvět své rozlehlé Milánské diecéze. Uspořádal v ní 6 provinčních koncilů a 11 diecézních synod, s úmyslem uskutečňovat ducha a odkaz Tridentu. Zřídil seminář pro formaci dobrých kněží a horlivě se věnoval svým věřícím při pastoračních návštěvách. Jeho dobrý příklad se šířil po celé církvi.

K úspěchu katolické reformy do značné míry přispěly nové a dynamické řeholní řády. Například Tovaryšstvo Ježíšovo, které založil Ignác z Loyoly, a ve kterém měl papež, jemuž jeho členové skládali slib poslušnosti, opravdovou armádu řeholníků s velmi dobrým teologickým vzděláním.