Pro vita mundi

Pavel Tunák II.

Nejdelší dny mého života. Po přečtení knihy dnes již nežijícího spisovatele a nositele Nobelovy ceny Alexandra Solženicina Souostroví Gulag, musí následovat nutná psychická rekonvalescence. Hrůzostrašné výjevy vás pronásledují jako noční můra. Co teprve zažívat tyto hrůzy celých deset let, jako Pavel Tunák, jeden z mála ještě žijících bývalých vězňů sovětských gulagů. Byl odvlečený NKVD ještě před skončením války. Jeho strastiplná pouť vedla až na Kamčatku. Ve dvoudílném pořadu PVM hovoří o tom, čeho jsou schopni lidé, kteří opustili Hospodina. Když snad na zásah agentů MOSADu je po deseti letech nakonec propuštěn, hrozí mu jiné nebezpečí. Jejich spřežení přepadne smečka vlků a deset z nich se stává jejich obětí. Když se vrátil do rodné Turzovky a nad ránem zaklepal na okno jejich domečku, maminka ho nepoznala a ze strachu ho nechtěla pustit dovnitř.