Za obzorem

800. výročí jesliček sv. Františka z Assisi

O historii a významu jesliček s P. Bonaventurou Jiřím Štivarem.

Betlém – slovo, které zná snad každý. S ním trávíme chvíle dětství, rosteme, dospíváme, žijeme a stárneme. Bez betlému bychom si asi nedokázali představit ty pravé Vánoce.

Je to už 800 let, kdy o vánoční noci roku 1223 vytvořil v Grecciu ve střední Itálii František z Assisi první živý betlém. Tradice stavět betlémy je stále živá, oblíbená zejména u rodin s malými dětmi, obdivují ji ale lidé bez rozdílu věku či víry. V kostelích se pak setkávámeme i s těmi, kteří do něj běžně nezavítají. A děti jsou pak zvědavé a často se ptají.

Zvídavé otázky měla také moderátorka Kateřina Rózsová - trpělivě ji v klášteře kapucínů na pražské Loretě odpovídal P. Bonaventura Jiří Štivar OFMCap., rektor loretánského kostela Narození Páně. V rozhovoru natočeném v kulisách Velkého kapucínského betlému, unikátního souboru barokních figur v téměř životní velikosti se dozvíte, jaké byly okolnosti vzniku prvního živého betlému a jak to tehdy lidé přijali, co symbolizují samotné jesličky a jednotlivé postavy, nebo např. jaká je tradice beltémářství v naší zemi.

A v čem vidí význam betlémů papež František? V apoštolském listu o významu a hodnotě jesliček mimo jiné napsal: „Všude a jakoukoli formou vyprávějí jesličky o Boží lásce, o Bohu, který se stal děťátkem, aby nám řekl, jak blízko je každé lidské bytosti v jakékoli situaci, ve které se nachází. Již od svého františkánského původu jsou jesličky především pozváním „cítit“ a „dotknout se“ chudoby, kterou si Boží Syn zvolil svým vtělením. A je také výzvou k jeho následování cestou pokory, chudoby a sebezřeknutí, jež vede od betlémských jeslí ke Kříži. Zve na setkání s ním a ke slitovné službě těm nejpotřebnějším bratřím a sestrám.“